Kolejová - občanské sdružení příznivců kolejové historie a současnosti

7.3.2009 Pod vrcholky Bílých Karpat

Na 7. března se většina z nás těšila, protože po dlouhé odmlce, kdy se moc nejezdilo parními vlaky a když, tak mimo náš dosah. Onen březnový den vyjela z Olomouce do Bylnice souprava s lokomotivou 464.202 v čele. U toho alespoň někdo z naší party nemohl chybět. Oproti původním plánům, kdy nás mělo jet asi deset, jsme nakonec vyjeli pouze tři, protože skoro celý spolek ochromily choroby. My co už jsme měli odstonáno, jsme vyjeli. Takže zatímco celá republika ještě spala, alespoň ti, co mohli, já už o půl páté ráno mžoural do tmy na zastávce autobusu. Když jsem chvilku před pátou přestoupil na osobáček k Brnu, doplnil jsem duo Jirka a Jirka, kteří jeli z Blanska.

Rychlík nás dovezl za sychravého rána do Olomouce, kde jsme napjatě očekávali příjezd soupravy. Ovšem to sobotní ráno bylo na olomouckém nádraží hodně rušno. Rychlíky s destinacemi do všech koutů naší země, osobáky přivážely lidi choulící se do kabátů a bund a do toho všeho rachotily těžké a dlouhé vlaky nákladní. Naše Rosnička tak oddychovala na zhlaví a to že tam je, prozrazoval pouze kouř v dáli před stanicí.

Konečně se ale kolej uvolnila a náš vlak do minulosti majestátně přisupěl k prvému nástupišti. Za parním strojem zelené barvy, následoval historický vůz první třídy Aa, za ním pak B vůz třídy druhé, bufetový vůz a vozy třetí třídy. Vlak vyjel s malým zpožděním, my se uvelebili do kupé a vyrazili proti proudu času, do dob bývalého režimu, do časů soudruhů, pionýrů a lidových milicí…

Projeli jsme Hulínem, Otrokovicemi a mířili k Uherskému Brodu, kde měl propuknout onen nostalgický návrat do dob co vzal čas. Když vlak stanul u panelového nástupiště stanice, spatřili jsme naproti vozu jednoduché podium, pod nímž stáli pionýři, doplněni o vojenskou stráž. Náš vlak přivezl vzácnou návštěvu-soudruha Chruščova, který měl vzletný projev k lidovým masám. Jeden z delegátů se poněkud ztrémovaně spletl, když významného činitele nazval Stalinem, ale státník to přešel bez mrknutí oka. Za zbídačelý Uherskobrodský lid, se postavil náš předseda Jirka Šimkůj, který voláním „My chceme maso!!“ narušil projevy, ale v lidech vzbudil odhodlání za lepší zítřky. Byl ale ihned ztrestán příslušníky Lidových milicí. Po udělení důrazných výtek byl propuštěn, ale pokoj si nedal. Když soudruh Chruščov nasedal zpět do vlaku, Jirka opět popudil orgány vyšší moci pokřikem „Vrať se na Sibiř!“ To už bylo moc, proto byl odvlečen podél vlaku pryč. Za tu dobu byly dívky a ženy obdarovány květinou a mýdlem, neboť se vlastně slavil jejich svátek-MDŽ. Jirka se opět vymanil z rukou bezpečnosti a mohlo se pokračovat v cestě pod ty Karpatské vrchy.

Na konečné v Bylnici měli pořadatelé připravenu další kratochvíli. Soutěž v otáčení lokomotivy na ruční točně. Do tohoto klání jsme se původně přihlásili Jirka a já. Ale protože náš předseda, na rozdíl od mých tělesných propozic, není žádné „ořezávátko,“ směle mě nahradil. Protože dozbrojování lokomotivy a malé zpoždění, vzalo dost plánovaného času, soutěž se trochu urychlila, že přihlášené dvojice se v otáčení střídaly. První se klik točny tedy chopila dvojice borců z Kolejové. Šlo o sehraný tým Šenkýř, Šimkůj. Šlo jim to od ruky a proto neušli objektivu kamery ČT. Odměnou jim bylo focení se se soudruhem Chruščovem.

Po nezbytném focení lokomotivy a odvážných siláků, lokomotiva zapískala k návratu. Těsně před půl šestou podvečerní jsme dorazili zpět do Olomouce a protože se nám nechtělo jet hned domů, zašli jsme do nedaleké hospůdky na pivo, abychom rozebrali zážitky z jízdy. Neočekávali jsme komplikace. O půl osmé měl jet rychlík a o půl desáté už jsme měli být všichni doma. Jenže člověk míní, dráhy mění. Rychlík měl zprvu 30 minut zpoždění a to stoupalo až na hodinu a půl. Po krátké úvaze jsme se rozhodli jet do Přerova a tam přesednout na rychlík od Bohumína, který do Brna přijíždí 22:57. Sotva jsme nasedli do osobáku a ten se rozjel, přijížděl i náš rychlík, co jsme na něj čekali a čekat nevydrželi. Co už. Cesta oklikou už proběhla hladce a přece jen jsme se domů dostali.

rosnicka

Autor: Kamil KYZLINK

Autor fotky: Martin BOJDA

Copyright © 2009 l Design by Smajlenka